Český antikultovní religionista předložil nesprávný výklad toho, jaké důsledky by mělo zrušení registrace svědků Jehovových v jeho zemi.
Massimo Introvigne
Read the original article in English.
Dne 2. ledna 2025 časopis „Bitter Winter“ komentoval paradoxní situaci v České republice, která je demokratickou zemí a členským státem Evropské unie a která přesto hrozí svědkům Jehovovým „likvidací“. Používá přitom argumenty podobné těm, které byly použity v Rusku, kde byla tato náboženská organizace „zlikvidována“ v roce 2017.
Zdeněk Vojtíšek, docent Univerzity Karlovy v Praze, který nyní věnuje podstatnou část svého času podpoře antikultovních kampaní, odpověděl časopisu „Bitter Winter“ sérií článků. Nebudu se zde vyjadřovat k jeho komentářům ohledně toho, že svědkové Jehovovi doporučují, aby se věřící nestýkali s bývalými svědky (s výjimkou příbuzných žijících ve společné domácnosti), kteří byli vyloučeni proto, že se dopustili vážného hříchu a nelitovali toho nebo že se od organizace veřejně distancovali. Já a další badatelé jsme této otázce věnovali již celou řadu článků a není nutné tyto informace opakovat.
Vyjádřím se ale ke třem Vojtíškovým komentářům, které se týkají konkrétně situace v Česku a které považuji za nepřesné a zavádějící.
Prvním je jeho tvrzení, že zrušení registrace svědků Jehovových v České republice, kterým Ministerstvo kultury hrozí, nebude mít příliš vážné následky. Jak už jsem v časopise „Bitter Winter“ uvedl, podle českého zákona, který se paradoxně nazývá „o svobodě náboženského vyznání“, po zrušení registrace církve bude „provedena likvidace a likvidace všech jejích evidovaných právnických osob“ (§ 24 odst. 2). Bude jmenován likvidátor, který „do 5 pracovních dnů od skončení likvidace oznámí tuto skutečnost … ministerstvu“ (§ 24 odst. 5). Pokud likvidovaná církev předem neurčila jinou církev, na kterou by měl být převeden likvidační zůstatek, „připadá likvidační zůstatek státu, který jej musí využít ve prospěch registrovaných církví a náboženských společností“ (§ 24 odst. 6).
Vojtíšek namítá, že čeští svědkové Jehovovi nemusí panikařit. Tvrdí, že i v případě likvidace se budou moci vyhnout účinkům článku 24 tím, že převedou „veškerý majetek na jiný právní subjekt podle své volby (nejspíše na spolek), aby mohl nadále sloužit náboženským účelům“. Pokud by tomu tak bylo, ustanovení českého zákona o likvidaci by se dala považovat za naprosto bezzubá, ne-li přímo za vtip. I náboženské organizace vinné ze závažných trestných činů by se mohly vyhnout důsledkům zrušení registrace jednoduše tím, že by před likvidací zřídily jiný právní subjekt a převedly na něj svůj majetek.
Čeští právníci nám potvrdili, že tomu tak není, což zřejmě odpovídá i logice a zdravému rozumu. Je pravda, že podle první části § 24 odst. 6 může majetek zrušené a likvidované náboženské společnosti přejít „na jinou registrovanou církev a náboženskou společnost určenou v jejím základním dokumentu“. Problém je v tom, že „základní dokument“ české Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, registrovaný na ministerstvu, neurčuje žádnou jinou „církev a náboženskou společnost“, na kterou by bylo možné majetek v případě likvidace převést. Vláda adresovala výzvu k upuštění od nezákonné činnosti národní právnické osobě svědků Jehovových, což znamená, že v případě likvidace budou zlikvidovány současně jak ona, tak všechny ostatní právnické osoby svědků Jehovových (tj. jejich právní pobočky).
Proto se první část § 24 odst. 6 na svědky Jehovovy neuplatní. Místo toho se na ně bude vztahovat druhá část § 24 odst. 6. Všechny náboženské budovy a majetek svědků Jehovových prodá likvidátor a „likvidační zůstatek“ bude převeden na stát, který pak tyto prostředky použije na podporu jiných církví v České republice. Zdá se, že Vojtíšek, který není právním odborníkem, buď neporozuměl zákonu, nebo struktuře svědků Jehovových v Česku – či možná obojímu.
Za druhé, Vojtíšek kritizoval článek v „Bitter Winter“ tvrzením, že „není v pořádku argumentovat situací svědků v jiných zemích světa, protože zákon 3/2002 Sb. platí jen v Česku. Ať už si myslíme o § 5 tohoto zákona cokoli (a religionisté si o něm obvykle nemyslí nic dobrého), případné správní řízení se bude dít podle tohoto zákona. Neumíme si představit, jak by zahraniční rozsudky mohly být v tomto řízení relevantní“.
I zde Vojtíšek ukazuje, že není odborníkem na právo. Státy, které podepsaly a ratifikovaly Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a První opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (MPOPP), jak to učinila i Česká republika, uznávají, že v otázkách lidských práv, včetně svobody náboženského vyznání, mohou být národní zákony nespravedlivé. Tyto státy, včetně České republiky, se dobrovolně podřídily vyšší kontrole nadnárodních orgánů, jako je Evropský soud pro lidská práva a Výbor OSN pro lidská práva.
Článek 18.3 MPOPP stanoví, že omezení svobody náboženského vyznání mohou být pouze taková, „jaká předepisuje zákon“. Ale to není všechno. Koneckonců, i v totalitních a nedemokratických státech různá omezení lidských práv „předepisuje zákon“. Tato omezení musí být také „nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných“. Jak Evropský soud pro lidská práva (mimo jiné když rozhodl, že zrušení registrace svědků Jehovových v Rusku v případu „Taganrog LRO a ostatní proti Rusku“ z roku 2022 odporovalo EÚLP), tak Výbor pro lidská práva (který nedávno rozhodl proti Rusku v případu, kdy byly zakázány brožury svědků Jehovových, které svědky vybízely, aby se nestýkali s bývalými spoluvěřícími, kteří byli vyloučeni nebo odpadli) vyložily pojem „nutná omezení“ velmi restriktivně.
Česká republika není izolovaným státem. Je součástí mezinárodního společenství propojeného smlouvami, jako jsou EÚLP a MPOPP. Vojtíšek se mýlí – „zahraniční rozsudky“, včetně rozhodnutí těchto mezinárodních orgánů, jsou v českém řízení skutečně velmi „relevantní“.
Za třetí, Vojtíška jakékoli srovnání hrozící likvidace svědků Jehovových v České republice s jejich likvidací v Rusku v roce 2017 uráží natolik, že se uchyluje k hrubým výrazům a osobním útokům. Plně chápeme, že jak české úřady, tak čeští bojovníci proti sektám mají politický zájem se srovnání se svými ruskými protějšky vyhnout. „Bitter Winter“ samozřejmě nenaznačoval, že by politický a právní systém České republiky, nemluvě o její zahraniční politice, byl obecně podobný Rusku. V případě zacházení se svědky Jehovovými je však toto srovnání naprosto namístě. Jak už zaznělo, v klíčovém bodě bude mít likvidace v České republice stejné zásadní dopady jako likvidace v Rusku. Majetek svědků Jehovových, včetně jejich náboženských budov, bude zabaven a prodán likvidátorem. Výtěžek z prodeje pak nedostanou zpátky svědkové Jehovovi, ale bude sloužit ku prospěchu jiných.
Vojtíškovi a jeho přátelům bychom doporučili, aby se zamysleli nad slavným výrokem italského komunistického filozofa Antonia Gramsciho: „Střelbou na barometr se počasí nezlepší.“ Pokud se chtějí vyhnout srovnání s Ruskem, měli by se jednoduše přestat chovat ke svědkům Jehovovým tak jako Rusové.
Massimo Introvigne (born June 14, 1955 in Rome) is an Italian sociologist of religions. He is the founder and managing director of the Center for Studies on New Religions (CESNUR), an international network of scholars who study new religious movements. Introvigne is the author of some 70 books and more than 100 articles in the field of sociology of religion. He was the main author of the Enciclopedia delle religioni in Italia (Encyclopedia of Religions in Italy). He is a member of the editorial board for the Interdisciplinary Journal of Research on Religion and of the executive board of University of California Press’ Nova Religio. From January 5 to December 31, 2011, he has served as the “Representative on combating racism, xenophobia and discrimination, with a special focus on discrimination against Christians and members of other religions” of the Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE). From 2012 to 2015 he served as chairperson of the Observatory of Religious Liberty, instituted by the Italian Ministry of Foreign Affairs in order to monitor problems of religious liberty on a worldwide scale.
